Romantická osobnost tohoto německého umělce je často srovnávána s Karlem Hynkem Máchou.
Jejich životní osudy byly podobné a oba zemřeli velice mladí.
Theodor Körner se narodil v Drážďanech 23. září 1791 v mimořádně kulturním prostředí,
kdy se jeho rodiče stýkali s literárními velikány své doby. To mladého Theodora ovlivnilo.
Poznal Schillera, Kleista, Novalise a později i Goetha, a tak není divu, že se začal věnovat
poezii.
V severních Čechách se objevil poprvé coby student hornictví v roce 1809. Jako osmnáctiletý
vystoupil na nejvyšší vrchol Jizerských hor Smrk, kde má dnes znovu obnovený památník.
Zážitky z putování po horách v severních Čechách shrnul ve sbírce Poupata. Do Čech zavítal
také v doprovodu svého otce v roce 1810. Tehdy před nástupem na studia navštívil Karlovy Vary,
kde se léčila jeho matka. Právě zde se poznal s Goethem, kterému dal k posouzení svou baladu.
Jeho studentská léta byla dost divoká, a tak musel nakonec uprchnout z Lipska do Berlína, aby
se vyhnul vězení a vyloučení ze studií. V červenci roku 1811 se v Karlových Varech objevuje
podruhé, tentokrát jako pacient. Celkem zde napsal 23 básní a nedokončené drama Zasnoubení.
Nakonec se usazuje ve Vídni, kde se stal přítelem významných osobností. Věnuje se poezii,
próze, dramatu a textům operním a operetním. V lednu 1813 byl dokonce ustanoven c. k. dvorním
básníkem divadelním se stálým platem a povinností napsat dvě dramata ročně.
Přestože mu v životě nic nescházelo, rozhodl se vstoupit do armády proti Napoleonovi.
Po zranění, které na bojišti utržil, se do třetice dostává do Karlových Varů. Po vyléčení
se však znovu vrací na bojiště. Při útoku na francouzský transport 25. srpna 1813 byl u
Gadebusch postřelen. O den později na následky zranění zemřel.
Okamžitě po smrti se stal Körner symbolem hrdiny, bojovníka za svobodu německého národa.
V Jablonci byla dokonce založena Körnerova nadace pro mladé spisovatele.
