K Mařenicím v Lužických horách patřily tři lípy, dvacet metrů vysoké zdravé stromy. Mezi nimi stála z kamene tesaná venkovská boží muka.
Lípy na Českolipsku - ať vás slovní hříčka nesvede, není samozřejmost. Je to okres pohraniční a hodně vesnic tu bylo německých. Sázely se tu duby či břízy. Noví osídlence, kteří do Lužických hor přišli, viděli v každé vzrostlé lípě symbol českých tradic v tomto tichém a lesnatém koutě českého severovýchodu. Proto tu lípy byly a ještě trochu jsou víc než stromy.
Že přírodu Lužických hor bude chránit zákon jako vzácnou krajinnou oblast, se hory a lidé dozvěděli v březnu roku 1976. A na všechny národní výbory došlo upozornění, že jak úpravy venkovských usedlostí, tak novou výstavbu i pokácení každého stromu musejí projednat se správou chráněné krajinné oblasti Lužické hory, která sídlí v Jablonném v Podještědí.
Z Mařenic nám přišly v jednom dnu čtyři dopisy - všechny podepsané a rozzlobené. Mladý muž z Liberce, která tu před pěti lety koupil chalupu, ty tři lípy porazil. Přitom nestály na jeho pozemku a nestínily jeho chalupu, pouze potřeboval na jejich místě parkovat auto. Mužští prý nad padlými kmeny postávali a ženské plakali, stálo v jednom dopise. Napsal jsem o té smutné historii pár řádek do našeho časopisu, načež mi přišel list na hlavičkovém papíře odboru kultury ONV s důrazným upozorněním, že jsem se stal obětí grafomana, který dokonce vyrábí kolektivní petice opatřené podpisy a připravuje o čas poslance. Odbor kultury však chápe, že nemohu na každé místo jezdit a všechno ověřovat, a bude tedy považovat cele nedorozumění za vyřízené. Razítko, podpis nečitelný. Kdyby neměl dopis onen smířlivý tón na posledních řádcích, docela by mě vyděsil. Nežádal tiskovou opravdu nebo odvolání, ale vlastně nám ukládal, abychom z cele šarády odvolali sami sebe.
Při nejbližší cestě jsem se na okresním národním výboru v České Lípě zastavil, nezaklepal jsem však na dveře odboru kultury, ale u předsedy výboru lidové kontroly ONV. To už jsem zcela jistě věděl, že tri lípy v Mařenicích skutečně padly. A někdo měl snahu celou záležitost přikrýt.
Českolipský VLK ONV se ujal prošetření velmi důkladně a shromáždil dokumenty, které chronologicky vypověděly příběh hrdé ignorance.
V březnu roku 1977 přišlo na okresní národní výbor v České Lípě oznámení ze správy chráněné krajinné oblasti Lužické hory. Stálo v něm, že jistý Jaroslav Kolenec ořezal tři vzrostlé lípy tak necitlivě, že v krajině trčí holé kmeny. Přestože obrazily, hyzdí vzhled obce. Pracovník správy tenkrát jednal s předsedou národního výboru a co zvěděl dal do stížnosti. Tak se tam objevila slova "nepovolené ořezání stromů".
Okresnímu národnímu výboru trvalo rok, než občana Kolence pozval k protokolárnímu projednání přestupku. A ejhle:
"…Po doplnění průkazného materiálu jsme zjistili, že jste se nedopustil přestupku. Ořezání lip jste provedl se souhlasem MNV Mařenice. Povolení k ořezání vám bylo vystaveno před provedením zákroku. Protože k němu došlo v chráněné krajinné oblasti, měl si MNV vyžádat stanovisko její správy. Podle výnosu ministerstva zemědělství je totiž všechna ochrana zeleň v oblasti registrovaná a zásah do ní musí být konzultován s její správou", napsal na libereckou adresu mařenického chalupáře inspektor odboru kultury ONV.
Předseda národního výboru se tedy vzpomněl. Přesněji řečeno potvrdil, že se na něj chalupář obrátil s písemnou žádostí a on mu dal ústní souhlas. Důvod žádosti a souhlasu: "možný pád větví na domek".
V únoru roku 1980 píše ve věci mařenických lip (na ONV) opět správa Lužických hor. Znovu používá výraz "nedovolené ořezání" (patrně měla o okolnostech činu v roce 1977 jinou povědomost), a opět upozorňuje na ohyzdné pahýly. Doporučuje smýcení pahýlů a novou výsadbu čtyř lipek na útraty viníka. A vedoucí odboru kultury obratem vydává rozhodnutí: "Vzhledem k tomu, že současný stav stromů je nežádoucí, vydáváme tímto rozhodnutí ke smýcení stromů s povinností nahradit je novou výsadbou na vlastní náklady. Při kácení dodržte období vegetačního klidu a nové stromy vysaďte na místo původních…"
Občan nelenil a o nejbližším víkendu stromy porazil. Počkal jenom, až odjede sousedka, která v Mařenicích chalupařila už čtrnáct let a která se nad těmi ořezanými pahýly zle rozzlobila. Jak by také ne, když lípy rostly na jejím pozemku!!!
V Mařenicích nás čekalo ještě jedno překvapení, o kterém nebyla v rozhodnutích a souhlasech ani řeč: stromy stály na opačné straně silnice než Kolencova chalupa! O nějakém padání větví na domek nemohla být řeč, to by dávno před panem Kolencem požádal o skácení lip odbor dopravy ONV!?
Takže dříví? Nebo manifestace síly? Nebo listí v zahrádce, nebo…
Výbor lidové kontroly svolal na náš podnět jednání k lipám, spíše tedy už k Lipanům, posuzováno očima stromů. Občan Kolenec se nedostavil. A okres se poprvé dozvěděl, že stromy stály na pozemku, který je v osobním vlastnictví někoho jiného, než komu povolil jejich smýcení.
Ta sešlost připomínala spíše schůzku statistiků: zástupce lidové kontroly vypočítával, kolika porušení správních předpisů se odbor kultury ONV dopustil. Na místě zjistil čtyři: nesprávně hodnotil slovní povolení vydané předsedou MNV, protože ten neměl co povolovat a kompetentní byl pouze ONV ve spolupráci se správou Lužických hor; dále se odbor kultury nezabýval majetkoprávními vztahy, a tak spolu s MNV způsobil neoprávněný zásah do osobního vlastnictví Ireny Gaálové, místo aby je podle ustanovení občanského zákoníku chránil; dále vydal rozhodnutí o smýcení stromů, aniž ho k tomu momentálně opravňoval platný právní předpis (nový lesní zákon zrušil dosavadní praxi a nová pravidla hry měla stanovit vyhláška ministerstva kultury, na kterou se teprve čekalo); nadto vydané rozhodnutí postrádá nejzákladnější náležitosti ve smyslu zákona o správním řízení (odůvodnění, právní předpis, podle něhož bylo rozhodnuto, termín výsadby, jak staré stromy se vysadí a kdo o ně bude pečovat, poučení o možnosti odvolání atd.).
Pětistránkový protokol lidové kontroly byl potom předložen jejímu výboru. A ten uložil svému předsedovi, aby projednal v radě MNV za účasti občana Jaroslava Kolence všechny prohřešky, které vedly ke zničení tří zdravých stromů, ozdoby vesnice a kraje. Dále aby zavedl správní řízení o uložení důtky s pokutou vedoucímu odboru kultury i jeho inspektorovi památkové péče, který se tak iniciativně ujal - v případě Jaroslava Kolence - agendy ochrany přírody…