Též psán Ottaviano či Octavio. Narozen 2. 1. 1670 v Čížkovicích u Lovosic jako syn vlašského
stavitele Giulia Broggia. Po vyučení se zednickému řemeslu se usazuje v Litoměřicích, kde působí
jako nejúspěšnější stavitel a architekt a vtiskuje městu jeho osobitou barokní tvář. Projektuje a
staví v celé řadě obcí v severní části Čech, výjimečně též v Praze. Umírá 24. 7. 1742 v Litoměřicích.
O. Broggio byl nesmírně nadaný a pracovitý architekt, působící v severních Čechách,
a to většinou na církevních stavbách. Na jeho osobitých barokních kostelích na Litoměřicku
lze ocenit vytříbený architektonický vkus; kostely jsou dynamické, kompozičně dokonale vyvážené,
půvabné. V jeho zámecké architektuře se projevil vliv Santiniho-Aichla.
Hlavní díla:
zámek a poutní kostel Navštívení P. Marie s ambitem v Horní Polici u Č. Lípy (1684-1723, s otcem G. Broggiem),
poutní kostel Bolestné Matky Boží v Bohosudově u Teplic, s oválným ambitem a kaplemi (1701-08, s G. Broggiem),
tři kaple na vrchu Kalvárie nad vsí Ostré u Litoměřic (1703-07),
kostel sv. Vojtěcha v Křížové ul. v Litoměřicích (1703-08),
kostel Zvěstování P. Marie v Jezuitské ul. v Litoměřicích (1704-31),
poutní kostel Navštívení P. Marie v Křešicích u Litoměřic (1708-12, 1729-32),
kostel Nejsvětější Trojice ve Spálené ul. v Praze - Novém Městě (1712-13),
krásný kostel sv. Václava v Litoměřicích na bývalém předhradbí (1714-16), patrně nejlepší Broggiovo dílo,
skvostná kaple sv. Viléma na Purkyňově nám. v Roudnici n. L., s freskami V. V. Reinera (1726),
dominikánský kostel sv. Vojtěcha v Ústí nad Labem (1731)