ČÍSLOVÁNÍ DOMŮ

Číslování domů se provádělo na základě konspripčního reskriptu, který zavedla 10. března 1770 Marie Terezie.

Hlavním důvodem bylo sčítání lidu, zvlášte mužů pro pro potřeby armády. Tato skutečnost byla před obyvateli utajena. Patent stanovil, že práce na sčítání mají započít 1. 10. 1770 a že kromě obyvatelstva má být proveden také soupis tažného dobytka. Protože se předpokládalo sčítání pochůzkou dům od domu, vyžadovalo se zároveň důsledné očíslování všech domů v sídlech, které byly pro účely sčítání pojmenovány jako konskripční osady. Z tohoto roku tedy pochází první číslování domů většiny našich vesnic. Domy a obyvatelé v nich měly být v sídlech sečteny bez ohledu na příslušnost k jednotlivým panstvím, třebaže to mělo být řádně vyznačeno. Ve stejné době se obyvatelstvu zakazovalo napříště měnit příjmení. Tak byl v zásadě položen základ dodnes platné identifikaci jednotlivých osob a zároveň územnímu členění obydlených míst.

Při prvním číslování domů byl dokonce určen postup, jak se mají domy očíslovat - započíst se mělo od domu, který stojí po levici u silnice od vrchnostenského sídla, kde takového sídla nebylo, začínalo se od jiného nejvýznamnějšího objektu, a to od fary nebo rychty.

Vlastní sčítání zřejmě prováděli vletech 1770-1776 osobně jmenovaní konskripční důstojníci za doprovodu zástupců civilní správy. Obyvatelstvu bylo nakázáno, aby vurčený den zůstalo doma. Protože zároveň byla zavedena povinnost vedení tzv. populační knihy, konskripční důstojníci zřejmě jen kontrolovali předem připravené seznamy.

Nedostatky konskripcí z let 1771-1776 byly odstraněny patentem z 26. 5. 1777, kterým byla pochůzka nahrazena vyhotovením součtů z populačních knih. Aktualizace populačních knih, a tím správnost každoročně pořizovaných součtů, byla pak zajištěna zvláštním patentem z roku 1779. Populační knihy se měly vést ve dvou vyhotoveních, jedna zůstávala ve vrchnostenské kanceláři, druhou dostalo doplňovací velitelství.

Od roku 1779 se konskripce prováděly tak, že ke konci listopadu byly vrchnostenským úřadem připraveny aktuální informace. Knihy byly na místě "vizitovány a revidovány" komisí složenou ze zástupců vrchnosti, doplňovacího velitelství a místního faráře. Opravy a doplňky zapsaly civilní a vojenské orgány do svých exemplářů a pořídily součty. Tyto součty byly odevzdány zástupcem vrchnosti krajskému úřadu a konskripčním důstojníkem jeho velitelství. Na obou úřadech byly pořízeny krajské souhrny, které putovaly na příslušné zemské úřady a generální velitelství. Také tyto orgány údaje sumarizovaly a předaly dvorským úřadům ve Vídni. Veškeré početní úkony se prováděly ručně, a tak se obojí výkazy zpravidla vzájemně lišily, třebaže měly být vojenské i civilní sčítací listiny vzájemně porovnávány. Tato dvojkolejnost byla odstraněna až patentem z 25. 10. 1805, který upravil také požadavky na věkové roztřídění mužské části obyvatelstva a nově rozlišil jejich upotřebitelnost pro vojenské účely. Patentem bylo také nařízeno, aby se stejně přesně jako muži evidovaly i ženy a do konskripcí byly zahrnuty i děti do jednoho roku. Teprve tímto okamžikem soupisy obsáhly skutečně všechno obyvatelstvo.