Mihule potoční - druh kriticky ohrožený je zajímavým živočichem stojícím vždy na začátku výčtu obratlovců.
Po vytření se z jiker vylíhnou larvy nazývané minohy (ammocoetes). Žijí 5 - 6 let zahrabány v bahně, kde svými velkými trojúhlými ústy s podkovovitým horním rtem filtrují usazeniny. Požírají vodní řasy, úlomky vodních rostlin a drobné vodní živočichy. Jsou součástí přírodních počišťovacích čet.
Dospělé minohy se v mihule proměňují obvykle koncem léta. Získají větší ploutevní lem a ústa s přísavkou a rozrostou se jim pohlavní žlázy.
Dospělá mihule opouští bahno a žije volně v proudu, občas přisátá k nějakému předmětu. Drží celoživotní půst a konzumuje zásoby nahromaděné její larvou - minohou.
Mihule obecně jsou mezičlánkem mezi velkou skupinou bezobratlých živočichů a obratlovci. Mají jakousi primitivní páteř. Její tělo dorůstá velikosti 20cm, hlava trup a ocas nejsou od sebe zřetelně odlišeny. Na předním konci těla má širokou přísavnou nálevku s ústním otvorem. V dospělosti, tedy po dokončení proměny, již žádnou potravu nepřijímá a její trávicí soustava zakrňuje. Kůže mihule potoční je lysá, hřbet jejího těla je olivově hnědý, břišní stana je bílá.
Kostra mihulí je zcela bez kostní tkáně, jejím základem je struna hřbetní obalená vazivovým pouzdrem. Lebka je také chrupavčitá s nedovyvinutou mozkovnou, mozek je shora krytý pouze vazivovou blánou, tzv. pololebkou. Svalstvo se neupíná na osní kostru. Žábry mihulí jsou uloženy v kulovitých váčcích s lupínky, s okolním vodním prostředním komunikují žaberními otvory. Typické pro vodní živočichy je venózní srdce, které je tvořené jednou předsíní a jednou síní a prochází jím pouze odkysličená krev z těla.