MAŘENICE

Na Tebe, národe Český a Moravský, vlasti má milená, zapomenouti také nemohu při svém již dokonalém loučení ........... Věřím i já v Bohu, že po přejití vichřic hněvu, vláda věcí Tvých k Tobě se navrátí, ó lide český.

Slova J. A. Komenského byla tak často šeptána v době nesvobody a dodávala víry všem věrným Čechům byla naplněna. Dočkali jsme se osvobození, dočkali jsme se svobody draze tak vykoupené oběťmi války a teroru. Dočkalo se osvobození i pohraničí, násilně oddělené od své vlasti a připojené k Německu. Dočkala se osvobození i obec Mařenice.

Jeden z nejkrásnějších skvostů našeho státu, české pohraničí, které v minulosti na popud českých králů osídlovalo mnoho německých obyvatel, se opět vrátilo do lůna svého státu. Krátká episoda, kterou způsobila II. světová válka byla ukončena. Mnoho německých obyvatel se pod vlivem henlainovi propagace macešsky zachovalo, pod vlivem nacionalismu žádalo o připojení k Říši, zapomnělo na zemi, která je vychovala, z které čerpali bohatství a sílu pro svůj život. Krutě se odměnili i těm, se kterými žili po léta ve svornosti a lásce i úctě a na několik let připravili ne jen jim, ale i mnoha národům trpký osud. Válka, kterou vyvolal fašismus zatáhla do svého nenasytného chřtánu národy celého světa a přinesla nesmírné oběti na lidských životech, hospodářském materiálu a vybírala si daň i u německých obyvatel - hlavně nevinných.

Přesto, že fanatismus německých obyvatel byl značný, našlo se mnoho těch, kteří nesouhlasili s průběhem, vystupovali proti válce. Proto byli vláčeni a perzekuováni po koncentračních táborech: Alfréd Goth, Max Lindner, Fr. Reinisch a další. Mnozí odpůrci fašismu tajně spolupracovali se skupinou Waltro, která operovala na Cvikovsku a vyhodila na sklonku války továrnu na součástky do V2 (na Jůliovce).

Trpkou, ale spravedlivou odplatu poznávali 17. ledna 1945, kdy prchali utečenci z Říše, kteří dříve rozvášněni řvali na počest vůdce a nyní s malým ranečkem utíkali před spravedlivou odplatou, před vojáky Rudé armády.

Přesto, že tlak Rudé armády dokazoval nesmyslnost dalších válečných akcí, někteří zfanatizovaní občané mysleli, že oddálí blížící se konec. Neustále věřili, že dojde ke zvratu ve válečných událostech, že bude použito tajné zbraně, která změní průběh válečných událostí. Proto nařídili zbytku obyvatel, starců, žen a dětí stavět před Mařenicemi zákopy, které by zastavily útočící vojsko. V tom je utvrdily i zbytky německé armády, které táhly od hranic a Cvikova směrem na Mimoň. Jejich práci přerušila 9. května kolem 9 hodiny Rudá armáda, která zbytky německého vojska zajala. Nejdříve přijela 2 nákladní auta, která všechny překvapila, že se nezmohli na odpor a do 12 hodin byl v obci celý oddíl s tanky, auty a vozatajstvem. Byly to oddíly o síle cca 2.000 mužů, nocovaly z 9. na 10. května v obci, ale pak pokračovaly směrem na Mimoň. Na jejich místo přijel oddíl asi 200 dělostřelců, kteří zde zůstali na udržení pořádku a klidu v obci. A to bylo nutné, neboť fašisté poschovávaní přes den, v noci vylézali a snažili se přimět obyvatele k odporu a zastrašit antifašisty.

Dne 14. května přišli do obce mladí partyzáni, spoře ozbrojeni, ve věku 16 - 20 let, se kterými se také znovu vrátil český lékař Dr. J. Smetana. Ten zde již dříve žil, protože byl do zdejší obce jako lékař přidělen, utekl před koncem války do Röhnsdorfu, kde žili i za války čeští skláři. A protože znal prostředí, obyvatele, stal se tím, kdo řídil obec a spolupracoval s partyzány i policií.

Partyzáni, ale i nově přicházející obyvatelstvo bylo překvapeno bohatostí obce, jejím vybavením, neboť v té době zde byl pekař, krejčí, pošta, truhlářství, kovárna, 2 mlýny, švec, cukrář, 2 prodejny, holič, 2 hospody, autodílna, zubař, řezník, fara, velká škola, kostel, což také svědčilo o větším počtu obyvatel. Ten se smrskl na 463 starců, žen a dětí. Velkým pomocníkem správce obce byli již zmínění antifašisté. Partyzáni se usídlili uprostřed obce v prázdném zeleném domě po uprchlém Němci, a zřídili zde strážnici. Jediný starousedlík české národnosti byl František Hořčička, který bydlel na samotě Nový svět od r. 1910, měl manželku Němku a proto zde zůstal i za okupace. Dalším Čechem, který přišel do obce byl Bohdan Tlustý, který již před válkou zde sloužil na poště. Byl po obsazení odsunut i s rodinou do vnitrozemí, kde přečkal válku. Jeho paní pocházela z Mařenic a tak se vrátili i s rodinou do její rodné obce.

1. června 1945 byla otevřena pošta a vedoucím se stal p. Bohdan Tlustý, pomocníkem pak Václav Vojtíšek - dříve řezník. Jejich práce byla zpočátku velmi nebezpečná, neboť po lesích se potulovaly zbytky fašistických armád a proto byli pošťáci ozbrojeni.

Do obce začali na výzvu vlády přicházet další osídlenci: Václav Uher, Karel Bělohlávek, Jindřich Marušák, Josef Vladyka, Josef Vytiska a pak přicházeli další a obec se osídlovala až do r. 1946. Úkol prvních osídlenců byl velký: zajistit německé obyvatelstvo, jejich majetek, hlídali v nočních hodinách, sledovali plnění zemědělských prací a také se snažili odhalit některé vůdce fašistických bojůvek. Fašisté, označeni bílou páskou, neskrývali svou nenávist, snažili se škodit, terorizovat původní obyvatele. Pro velkost práce přišel na pomoc oddíl Československého vojska o síle 20 mužů, kteří byli ubytováni v hostinci U lípy. Z nich se rekrutoval oddíl SNB, jejichž velitelství bylo zřízeno 13. června 1945 v domě čp. 177. Prvním velitelem byl stržm. František Mlejnek z Nymburka, Josef Votoček a Miloslav Šorf. Později se přestěhovali do domu čp. 26. František Mlejnek ze zdravotních důvodů odstoupil a na jeho místo nastoupil stržm. Josef Šorf. 10. července 1945 opustily obec zbytky Sovětské armády.

Odsuny:
Počet německého obyvatelstva v obci se pohyboval kolem 1.000. Podle spojeneckých smluv začal se provádět odsun ihned v prvních červnových dnech r. 1945. Prováděly je oddíly Svobodovy armády, které byly součástí Rudé armády. První transporty byly prováděny neorganizovaně a Němci byli vyvezeni jen za hranice našeho státu. Nejdříve šli zástupci rodin největších fašistů - 7 rodin. Další transporty pokračovaly až do října 1945. Odsuny pokračovaly i v r. 1946. V květnu odchází 160 Němců do České Lípy, 5. srpna 100 Němců do Cvikova, 20. srpna jich odchází 80 spolu s antifašisty. Každý z Němců měl možnost si vzít zavazadlo ve váze 50 - 80 kg. Toto se naložilo na vozidla a odvezlo na místo předání, soustředění, odkud přecházeli přes státní hranice do Německa. Večer chodili zástupci armády a obce k německým rodinám a sdělovali, kdo se má připravit na transport. Samozřejmě, že se tento úkol neobešel bez bolestných scén ale i výhrůžek. Starší se slzami v očích se loučili s rodnou vsí, někteří (mladí) utekli sami za hranice, zakopávali majetek, kdy doufali, že se pro něj vrátí, odcházeli s neskrývaným vztekem a vzdorem a z tváří jim bylo lze vyčíst, že počítají s odvetou a nebudou se bát ani krutých opatření. A ta na sebe nedala dlouho čekat. Po lesích se neustále střílelo, lidé spali i oblečeni a ozbrojeni. Byl postřelen člen SNB Punčochář, u Babiččina odpočinku nalezena mrtvola studenta bestiálně zavražděného, docházelo i k nesmyslným střelbám vlastních partyzánů či vojáků. Tyto události silně rozrušily obyvatelstvo, kde řada z nich se hodlala odstěhovat.

Správa obce:
Dr. J. Smetana, jako jediný Čech se stal rozhodnutím orgánů SNB prozatimním správcem obce. Tu převzal od bývalého starosty (něm.) Josefa Hockaufa rolníka čp. 166 a tajemníka Josefa Gulicha, válečného invalidy čp. 100. Jeho úřad byl komisařský, ovšem bez právního podkladu. Po utvoření Okresní správní komise v Jablonném v Podještědí byl řádně ustanoven. Od 1. července však tuto funkci vykonávala jeho manželka Irena. Dr. Smetana se totiž ucházel o funkci nemocničního primáře ve Falknově, kam ihned odjel. Paní Smetanová vedla úřad do 27. července 1945, kdy byl jmenován novým předsedou učitel Otakar Svoboda, který nedávno přišel do obce, aby převzal správu školy. Současně obyvatelé zvolili na schůzi řádnou Místní správní komisi. Její členové Václav Uher, nár. správce zemědělské usedlosti, Karela Bělohlávek, nár. správce zemědělské usedlosti, Fr. Kracík, nár. správce autodílny, Bohdan Tlustý, poštovní úředník.

Převzetí tak velké obce hrstkou českých obyvatel si vyžádalo od každého krajního vypjetí sil. Byli mezi nimi mnozí, kteří v té době hleděli více vlastního prospěchu než celku, obohatili se o majetek, plundrovali a pak utekli a zanechali jen prázdné usedlosti, zbavené vybavení, dobytka. Mnozí odváželi i celé domy. Bohatost obce mnohé chamtivce jen lákala, ale z poctivých jich zůstalo jen málo, a nestačili vykonat všechnu práci za odsunuté Němce. Zůstala tak opuštěná stavení, pole se nesklízela, neobdělávala, dobytek hynul nebo se tajemně tratil (do Německa nebo černá porážka).

Členové MSK se po čase začali často měnit, pro nezájem o práci, vlastní starostovi o hospodářství a nestačili na správu obce, a zájem o správu obce ochaboval. Veškerá tíha zůstávala na předsedovi a pak na uvolněném členu četnické stanice str. Votočkovi. Bylo nutno vybudovat celou novou úřednickou agendu (Němci starou zničili), kartotéku obyvatel ...

Do doby předvolební agitace tj. do ledna 1946 byla práce v obci dosti úspěšná a obyvatelé žili poměrně svorně a spokojeně. Jakmile se ale začaly předvolební boje a politicko-stranické rozvrstvení obyvatelstva, vznikaly nesváry. Stranictví hrálo roli i v obecních věcech. Složení MSK se měnilo takřka každých 14 dní, mnoho pracovníků bylo znechuceno a 21. března 1946 je ze zdravotních důvodů na vlastní žádost odvolán předseda Otakar Svoboda. Do voleb byl utvořen prozatimní NV paritně zastoupený členy jednotlivých politických stran: nár. soc., soc. dem. a KSČ. 12ti členný výbor si zvolil předsedu J. Slavíka (KSČ), rolník čp. 166. Ten je i po řádných volbách v květnu 1946 zvolen předsedou MNV.

Zvoleno bylo 18 zástupců politických stran a 6 se stalo členy rady.

Počet českého obyvatelstva stále stoupá. V roce 1945 již bylo v obci 85 mužů a 95 žen. V roce 1946 k 1. září již 120 mužů a 123 žen. Samozřejmě nedosahuje počtu německého obyvatelstva (přes 1.000).

Pohraniční území se tak začleňuje a pomalu splývá s vnitrozemím. Konfiskáty se začínají v roce 1946 přidělovat do vlastnictví osídlencům. Přidělují se motorová vozidla, rozhlasové přijímače, nábytek, živnosti, rodinné domky a zaknihování zemědělského majetku dosavadním národním správcům.

Obyvatelstvo není spokojeno s prací předsedy MNV, ten odstupuje a v polovi-ně října jej nahrazuje Jan Sumerauer, zaměstnanec Sev. elektráren. J. Slavík se věnuje práci předsedy osídlovací komise.

3. září byla znovu otevřena škola pro české děti, kdy jich nastoupilo celkem 11. Během školního roku se přibraly i děti polské národnosti, které sem Němci za války zavlekli a vyučovaly se i děti německé národnosti, kde se počítalo s tím, že rodiče obdrží české státní občanství. Ke konci školního roku 1946 tak bylo ve škole 33 žáků.

28. října 1945 byla u školy vysazena "Lípa svobody". 9. května1946 otevření nově zřízeného "Domu osvěty", kde žáci sehráli divadlo "Nový svět". V lednu 1946 ustavena Místní školní rada. Členové: Fr. Menoušek, Bohdan Tlustý, Josef Luňák, Vincenc Jandáček, Otakar Svoboda řídící učitel.

Ještě k Lípě svobody: Její vzrůst ošetřovali a sledovali žáci školy. Vždy při význačných událostech se u ní občané vesnice scházeli, aby tak demonstrovali sami sobě i Němcům svoji sílu a odhodlání. Tak se stala trnem v oku některým Němcům a když se dozvěděli, že budou odsunuti, hrubě lípu poškodili, zlomili a sloupali kůru. Tehdy měla Správní komise co činit s rozvášněnými dosídlenci. Všichni Němci byli zalezlí a jen sledovali, co se bude dít. Po bouřlivé diskuzi vyšla německá kapela, byli vyhnáni Němci a pochodovali přes vesnici směrem k bunkru. Zde byla připravena hranice, na které byla umístěna figurína Adolfa Hitlera. Po zapálení hranice a spálení figuríny pronesl projev předseda SK, kde zároveň uvedl odvetná opatření: zákaz vycházení po 8 hod., zákaz srocování (nejvíce dva), snížené příděly potravin, zvýšené pracovní úkoly...

Rok 1946 byl rokem jak stmelení obyvatel, tak dočasného rozdělení, které způsobily první volby. Občané se neznali, neustále přicházeli noví a často se nevědělo s jakým úmyslem. Jiná byla situace ve vnitrozemí, kde se lidé znali od nepaměti a měli již zapuštěné kořeny. V tomto roce se přiděluje majetek do vlastnictví.

30. srpna 1946 uspořádal Jednotný svaz českých zemědělců I. staročeské dožínky. 16. října odešli poslední Němci. V obci zůstaly jen 4 rodiny smíšeného manželství: Hořčičkovi, Prágnerovi, Rungovi a Goldbergovi.

13. října 1946 I. české posvícení
28. října 1946 celoobecní brigáda na pomoc zemědělcům a obci.

24. ledna 1947 přesídlil MNV z čp. 26 do budovy bývalé Reiffensenky čp. 16. Opuštěnou budovu přenechal SNB.

26. ledna o 1/2 třetí vypukl při plese místních zemědělců oheň čp. 17 - hostinec p. Horáčka. Záchranné práce stěžoval krutý mráz -20 oC. Zařízení bylo skoro celé zachráněno, ale škody činily cca 300.000 Kčs. Spáleniště dlouho hyzdilo vzhled obce - jeho střed (dnes je tam zahrada p. Heřmanského).

Krutá a dlouhá zima zbržďovala i dopravu a tak mnohdy bylo pouze spojení Mařenice - Mařeničky. Krutý mráz způsobil i potrhání vodovodního potrubí, v prázdných domech popraskaly vodovodní řady a tak lidé takřka po tři týdny byli zásobováni pouze nouzově (sníh, potok, led). I ve škole 3 týdny nedostatek vody.

1. dubna 1947 se zčeřila hladina klidného života v obci. Přijeli zástupci Okresního úřadu - Jablonné a Ústřední pojišťovny a pomocí asistence SNB proti protestům MNV a četného obyvatelstva odvezli z obce zařízení pro zubní ambulanci po německém technikovi. Zástupci NV ihned rezignovali na funkce a téměř dva měsíce vedl obec předseda sám. Přes všelijaké výzvy odmítaly politické organizace vyslat své zástupce až teprve 11. července 1947 se situace po vzájemném jednání uklidnila. Členové se vrátili.

9. a 10 května sehrál divadelní spolek "Hraničář" hru s vlasteneckým obsahem "Trikolora".

Od poloviny června 1947 přijíždějí do obce pražští obyvatelé, jako hosté na letní pobyt. Jsou sdružení v organizaci "Rodinná rekreace". Obec je využila a některým přidělila neosídlené domky, kromě těch, s kterými se počítalo pro budoucí trvalé usedlíky. Toto bylo mnoha členy spolku využito a od té doby mnozí přispívají dále ke vzhledu obce. I mezi nimi se našli tací, kteří jen příděl využili a pak jej vyplenili a více se sem nevrátili. Ale většina se s obcí sžila, pomáhali nejen zemědělcům ale i obci. Už tenkráte počítal Zemský národní výbor s tím, že jednou vybuduje v Mařenicích rekreační středisko pro okolní obce. Někteří Pražáci bydlí u zemědělců. Obec tak obnovuje starou tradici letoviska a hosté také posilují finanční hospodaření obce. Počet letních hostů je kolem 300.

Počasí: Koncem ledna dosáhly mrazy až -26 oC, jinak průměr byl kolem -25 oC. V únoru přišly i sněhové bouře a kraj byl postižen i třímetrovými závějemi. Jarní tání bylo pozvolné a bylo chudé na vodní srážky. V květnu dostoupilo teplo katastrofálního stupně. Úroda usychá nastojato, louky žloutnou, velké obavy z hladu. Vlivem až 40 oC teploty započaly žně o 14 dní dříve, týden před sv. Annou.

Dne 1. března 1947 otevřena pod správou školy mateřská školka a ustavena I. třída - učitel Jindřich Havlín.

28. září 1947 začala v Mařenicích práce bytové komise na odhadech bytového zařízení, které se uživatelům začalo prodávat z vázaného vkladu. Jednalo se o příděly nezemědělců. Trvalo to celkem 3 týdny.

28. října ve výročí vzniku republiky byla znovu vysazena "Lípa svobody". Divadelní soubor sehrál hru "Pro lásku a svobody" v sále na Jůliovce.

V říjnu opět přišla nabídka lékaře o místo v obci, ale po zjištění stavu (malá klientela, špatné spojení, dosti vzdálené od kultury) odmítl.

18. října již poletuje první sníh, zaseté obilí se ztrácí, ubývá voda.
10. listopadu dostává od MNV hasičský Sbor novou stříkačku zn. Stratílek za 40.000 Kčs. Náhoda chtěla, že sbor stříkačku do r. 1948 nepotřeboval.

Na přelomu roku začaly na obyvatele působit i vnitropolitické události.
23. února se sešli zástupci politických stran v obci a učinili prohlášení, že souhlasí s opatřeními K. Gottwalda.

27. února revoluční akční výbor: Jan Pospíšil, Knitl, Zich, Dunka, Němeček, Halín, Bacovský, Uman, Uher atd. V očisťovací akci zbavili účasti členy SNG Matějku, Votočka, Šorfa, listonoše Marka, Týplta, Horáčka, Svobodu..... Ještě před rozhodnutím je však provedena revize některých nařčených spoluobčanů a 28. února je provedena změna. Občané jsou v nejistotě a napětí, protože mnozí nařčení jsou zbaveni práce, a lidé členům akčního výboru nevěří.

2. března veřejná schůze KSČ, nový Akční výbor NF a změna předsedy MNV.

4. března nový Akční výbor NF: Josef Uman, Karel Knittl, Karel Bárta, Jan Pospíšil, Karel Dunka, V. Uher, Jin. Kos, Václav Bitman. Za předsedu MNV Jos. Slavík - rolník, členové rady Ot. Svoboda, L. Janoušek, F. Endt, Nový akční výbor uklidňuje situaci v obci a uvádí do pořádku i první přehmaty. Po delší době nastupují všichni propuštění na svá původní místa, jen prap. Votoček, vlivem nadřízených úřadů, nastupuje po delším odstupu, a Jaroslav Typlt odchází z obce.

13. dubna zahajuje svoji činnost poradna pro matky s dětmi. Přítomna je porodní babička, sociální pracovnice ze Cvikova a samozřejmě lékař.
19. - 24. dubna končí zemědělci osev obilnin a sadbu brambor.
28. dubna veřejná diskuze k návrhu nové Ústavy. Debata velmi živá.

Oslava 1. května se uskutečnila poprvé ve Cvikově - k oslavě připraveno divadelní představení "DOMOV", které bylo sehráno až 16. a 17. května, protože obyvatelé se zúčastnili dne 9. května v Praze zemědělské výstavy.

30. května byly volby do Národního shromáždění a občané svojí 100 % účastí bez jediného nesouhlasu schválili jednotnou kandidátku a obdrželi titul "Vlastenecké obce".

27. června 1948 se konal sjezd zástupců obce v Kroměříži, kterého se zúčastnil J. Slavík.

Po Sletových dnech stoupá zájem Pražáků o prázdné domky a před začátkem prázdnin se snaží obsadit všechny volné domky. Jejich aktivita se projevila ve stavbě koupaliště na Jůliovce v hodnotě 1,5 mil. Kčs. Stavbu provádí Rodinná rekreace. V týdnu od 19. do 24. července uzrála velká úroda borůvek a v srpnu pak velká úroda hub. Tato úroda přiváděla k nám i Němce, kteří po zajištění museli zůstat u nás 24 hod. a proto si je zemědělci brali na pomocné práce.

24. července vypukl požár u p. Hořčičky - zemědělská usedlost na samotě Nový svět. Hořel jen štít a byl brzo uhašen. Příčina nezjištěna.

22. července začala až tropická vedra, ale úroda byla až velmi dobrá na naše podmínky

21. srpna pořádal MNV dožínkovou slavnost a výtěžek určil na zřízení veřejného rozhlasu. Výtěžek byl dostačující k zajištění výstavby u fa v Jablonném. Autobusové spojení do Cvikova bylo 5x denně. Druhý autobusový spoj byl do okresního města Jablonného v Podještědí 3x denně. Když však se započalo s úpravou cesty do Mařenice - Heřmanice jezdilo se autobusovou spojí až od Jůliovky a tak přestala být využívaná.

V srpnu již několik rodin z vesnice odešlo pro nedostatek práce (truhlářství, autodílna apod.).
16. června přišel do školy spolužák Dr. E. Beneše - učitel Lad. Švarc.

V únoru 1951 dochází ke změně v MNV, předsedou se stává Endt Frant., členové: Tobiška, Vytiska a Růžička (ová).

26. května 1951 ustanoveno JZD II. typu, členy předs.: Osčiatka Pavel, Uman, Janoušek, Tejml, Tobiska, Kopecký, Polák, Menoušek, Kopecký Jiří, účetní Havlín. JZD se pomalu rozjíždí a členové začali budovat společný kravín za stodolou čp. 53.

23. února 1952 se konala Valná hromada JZD, kde členové přešli na IV. typ společného hospodaření. Někteří členové však vystoupili a v JZD zůstalo asi 8 rodin. Tak se obec ještě více roztříštila a projevilo se to i u výsledků práce, kdy nebyly splněny všechny žňové úkoly a zůstalo asi jen 3 ha žita a 1 ha ovsa nesklizeno.

V tomto roce se utvořil Sokol, který se zaměřil na kopanou a tak si členové vybudovali hřiště na kopanou. Bohužel nevydrželi do konce roku.

V roce 1952 odchází předseda MNV Endt Frant. - odstěhoval se a na jeho místo nastupuje Kos Oldřich, který byl jen krátce a po něm nastoupil Janoušek L.

V tomto roce odchází z JZD pan Tejml a přistoupili manželé Mannartovi.
14. března shromáždění lidu k úmrtí J. V. Stalina a K. Gottwalda.
18. března veřejná tryzna k úmrtí státníků s pokládáním věnců.
14. října složení slibů prvních pionýrů ve škole
leden 1953 si škola vybudovala primitivní hřiště za kostelem

Situace v obci se neustále zhoršovala, kdy nebylo žádného, kdo by se zajímal o veřejnou činnost. I JZD upadalo a v r. 1956 - listopad dochází k jeho rozpadu. Bývalí členové začínají hospodařit soukromě a zčásti přecházejí se svými usedlostmi do ČSSS.

V r. 1957 se otevírá zemědělský útulek pro děti matek zaměstnaných v zemědělství.

10. listopadu 1956 první Sousedské tácky s kulturním programem. Vybudoval se šikmý sál na MNV, kde se začaly promítat filmy.

V roce 1956 v květnu se konaly volby do NV a Tlustého vystřídal Riegr jako předseda MNV - tajemníkem se stal Koutecký Mir.

V listopadu 1956 byla otevřena prodejna masa a v srpnu se započalo s adaptací čp. 120, kde má být dětský útulek a poradna s dětmi.

V roce 1956 bylo započato s úpravou silnice. Byly dovezeny desítky aut kamene, který se rozhrnul na stávající silnici, urovnal a polil asfaltem. Tím se zvýšila cesta, ale nyní byla rovná a přispívala k plynulosti dopravy. Silnice byla ukončena r. 1957.

Na počátku roku vstoupili všichni soukromě hospodařící rolníci do Státního statku i se svými polnostmi a hospodářskými stroji. Oddělení bylo na Krompachu. Tak byla dovršena socializace vesnice. Nebyl soukromník.

Od února 1958 byl zřízen celoroční dětský útulek v adaptované budově 120. Zde je také lékařská poradna pro matky s dětmi.

V 1. čtvrtletí 1958 byla ustavena tělocvičná jednota Mír Mařenice, která se zabývala cvičením, ale hlavně cyklistikou. V tomto směru vyvinula velkou činnost a přitáhla do svého středu řadu cyklistů, kteří se v budoucnu proslavili i v národním mužstvu. Pozornost o činnost projevil i rozhlas, který vysílal řadu reportáží z její činnosti. Jednota uskutečnila i velký veřejný závod 1. Pohraniční okruh v Novém Boru, kterého se zúčastnili i sportovci z celé republiky. Záběry vysílala i televize i se záběry z Mařenic. Z jejich středu vyšel i budoucí vedoucí cyklistiky a hlavní organizátor závodu Míru Jiří Vítek.

Volby v roce 1960 proběhly poměrně hladce a obec Mařenice byla mezi prvními, která svoji volební povinnost splnila. Předseda Uman.
V červnu 1960 přijela do obce skupina vojáků (pohraničníků), která začala likvidovat větší bouračky, které hyzdily obec.

V rámci reorganizace byl zrušen k 1. červnu 1960 okres Nový Bor a vybudován - ustanoven okres Česká Lípa. Rovněž byl zrušen Liberecký kraj a vytvořen kraj Severočeský se sídlem v Ústí nad Labem.

Pro zastaralost rozhlasového vedení a veřejného osvětlení bylo přikročeno k jeho výměně v r. 1961.

V listopadu 1962 umírá předseda MNV Uman a na jeho místo nastupuje Řehák Frant. V doplňovacích volbách byli zvoleni: Taj. Slavík Josef, Nikodymová, Mildorf, Marek, Osciatka, Luňák.

Historii obce Mařenice od r. 1945 - 1962 sepsal dle zápisků ze školní kroniky a informací pamětníků obce Mařenice Šimáček Josef - učitel ZŠ v Mařenicích

V Mařenicích dne 12. 1. 1999 - 13. 9. 2001