Příroda
Mařenice se nacházejí v srdci chráněné krajinné oblasti Lužické hory, vyhlášené v roce 1976 a rozkládající se na ploše přibližně 270 km². Oblast je ceněna pro svůj výrazný reliéf, rozsáhlé lesnaté porosty a charakteristickou lužickou lidovou architekturu, která umocňuje celkový estetický ráz krajiny. Mezi přírodovědecky nejhodnotnější části patří zbytky přirozených lesních porostů, zejména ve vrcholových partiích, dále pak vlhké horské a podhorské louky, kde se vyskytují vzácné druhy rostlin a je možné pozorovat bohatou biodiverzitu.
Doplňující studie regionu poukazují na význam ochrany původních ekosystémů, jež jsou v CHKO Lužické hory cenným příkladem téměř nedotčené krajiny. Tato oblast je rovněž důležitá z hlediska ochrany živočišných druhů, přičemž mnohé druhy obývají zdejší přírodní rezervace a chráněné území, což přispívá ke komplexnímu přírodnímu dědictví regionu.
Geologie
Geologické pozadí regionu kolem Mařenic je bohaté a rozmanité. Území je převážně tvořeno svrchněkřídovými pískovci, kterými v průběhu třetihory proniklo žhavé magma. Toto magma utuhlo a vytvořilo znělcové a čedičové horniny, což přispělo k jedinečné mineralogické a strukturální rozmanitosti krajiny. Oblast vykazuje také přítomnost těles třetihorních vulkanitů a čtvrtohorních usazenin, což poskytuje geologům cenný materiál pro studium sopečné činnosti a sedimentačních procesů.
Nejstarší sedimenty v regionu vznikly před přibližně 280 miliony lety a následná sedimentační období, trvající zhruba 120 milionů let, byly vystřídány dlouhou dobou eroze. V druhohorách bylo území zaplaveno mělkým a teplým mořem, což vedlo k uložení pískovců, zatímco další sedimentace začala před 95 miliony let na počátku svrchní křídy. Vrcholná fáze vulkanické činnosti nastala před 20 až 30 miliony let, po níž následovala eroze, jež pokračuje dodnes.
Speciálním geologickým rysem je i působení severoevropského ledovce, jenž před 300 až 350 tisíci lety dosáhl až k úpatí Lužických hor a ovlivnil tvarování krajiny. Po hřebeni Lužických hor protéká hlavní evropské rozvodí, oddělující povodí Severního od Baltského moře. Kromě toho jsou Lužické hory, jako vulkanické pohoří, bohaté na suťová pole – příkladem je Suchý vrch, kde se v suťovém materiálu utvořila i ledová jeskyně Naděje.